Depress Cup

Hluboká

Na Hlubokou jsme přijeli dobře rozehraní z předchozích dvou dnů, což se projevilo především na odpališti první jamky, kde pod dohledem půvabné startérky Kristýnky vyletěly všechny naše čtyři drivy správným směrem do obstojné vzdálenosti. Tím jsem se dost odlišili od flajtů před námi i za námi, ačkoliv s ohledem na průměrný HCP by se problémy měly čekat spíše od nás. Nečekaně nás ani nikoho nic moc nebolelo, a tak jsme sedmihodinový maratón zvládli nakonec i celkem s nadhledem. A to i přes zoufalý výkon na veřejné závěrečné devítce, která však asi podle celkových výsledků tohoto turnaje nesedla nikomu. Hlubocké hlavní hřiště je však pěkné, plné vodních překážek, v nichž se tentokrát dost topil Luboš. A jak krásně mu ty míčky cákaly… Úplné fontány. Jestli však měl někdo nějaký vážný problém, tak u Kryšpína to byl hlad a hlavně žízeň – spolehl se na to, že během maratónu bude na hřišti dostatečné množství občerstvovacích bufetů (slibované LP a VB, kteří měli tuto zkušenost), zatímco ve skutečnosti přijel jen třikrát vozík s plechovkou piva. Já se zase trápil se závěrečnými přihrávkami na green. Například na 16 jamce jsem byl sice třetí ranou na 430 metrech, ale na posledních sto metrů jsem potřeboval dalších pět ran.  A tak tomu bylo mockrát. Viliho tradiční noční můrou ve dne na golfu jsou lidi, kteří mu překážejí v jeho tempu nebo na jeho fervejích. Ale on má jednu vzácnou vlastnost, že se s každého výbuchu vzteku umí rychle otřepat a znovu se zkoncentruje na dobrou hru. Při třetí devítce například několikrát zařval, že další jamku už nehraje, že se to nedá (čímž jako obvykle rozhodil psychiku celého flajtu), načež na sedmé jamce zahrál nearest to pin a vyhrál celoturnajovou soutěž. (RŽ)