Depress Cup

Bechyně

První dva dny letošního Depress Cup Masters se od sebe lišily především počasím. Zatímco v Bechyni bylo ve čtvrtek ještě místy i docela chladno, v Krumlově už bylo téměř letní počasí, které pak v typicky letní vedro sice vygradovalo až v neděli v Kestřanech, ale už v pátek to bylo znát.
Co říct k Bechyni? V prvním kole se na našem výkonu hodně projevilo, že toto hřiště neznáme. Jejich lesní jamky (srovnatelné spíš s Mostem než s Poděbrady) nejsou tak složité, když už člověk ví, kam je má hrát. (Kryšpín nebude souhlasit, protože on byl jediný, komu se 4. jamka podařila v kole prvním, zatímco ve druhém jí totálně pokazil. Rozhodl se totiž hrát na jistotu, což se mu nevyplatilo). Osobně si z tohoto hřiště budu pamatovat hlavně ploty mezi třemi územními koridory, v nichž jsou jamky rozmístěny, a vrátka, která se musí zavírat při přejezdech mezi nimi, aby na ferveje a greeny nevnikli divočáci. Ale nestačí to a hluboké oranice od kanců tam přesto jsou, hlavně podél nejlehčí sedmé jamky. Doplatil na to Luboš, kterému to několikrát do brambořiště vlétlo, a vzhledem k faktu, že si před startem nepřečetl řádně pravidla o beztrestném dropu, nahrál zbytečně dvě rány navíc. Ve druhém kole byl již chytřejší. Já jsem si na této jamce zapsal par, ale ten jsme si nakonec až na Kryšpína uhráli někde všichni. Luboš na tříparové šestce a Buchert čtyřmi ranami na desítce. Další zážitek byl tehdy, kdy nám devátá jamka všem postavila do cesty velký strom. Bylo úžasné sledovat, jak míčky poskakují a kutálejí se korunou suchých větví v opačném směru než v jakém do ní přiletěly a hledají si cestu ven, nejlépe do změti kořenů a vysoké trávy. Posledním zážitkem z Bechyně byla 6. jamka – Buchert se držel zásady, že si na třípary bere žlutý míček a vyslal svůj „neomylný“ drive 30 metrů vlevo před green proti slunci hluboko do louky plné pampelišek. Pochopitelně, že už jsme ho nikdy nenašli. (RŽ)

Český Krumlov

Já jsem si tento turnaj, a vlastně celé Masters prohrál na tříparech. A to i přesto, že jsem na 5. jamce zahrál par.Ale první i devátá jamka v obou krumlovských kolech – to byla z mé strany tragédie, ačkoliv normálně pro mě stometrové vzdálenosti nejsou problémem. Naopak Buchert se z výbuchu na první jamce poučil doslova mistrovsky a na dalších pěti tříparech zahrál tři pary a dvě boggie -  celkem 17 ran. Já 31. Nejkratší jamky hrál dobře i Luboš – dva pary, dvě boggie. Kryšpín měl fantastický začátek a nechybělo moc, a byl by prvním nejen prezidentem, ale i normálním účastníkem Depresscupu, který mohl mít v průběhu kola mínusové skóre. Po paru na jedničce patoval na druhé jamce do birdie. Nakonec z toho byl par, další jamku pokazil a pak už hrál svůj tradiční lepší průměr. Nepříjemné bylo tlačení (a Viliho podléhání tomuto tlaku) od máločetných flajtů jdoucích za námi, které vyústilo ve zkrácené a neúspěšné hledání na předposlední jamce, kde díky jedné trestné přišel Kryšpín o par a pak už zkazil co mohl. 

Za zmínmku zde ještě stojí kulturněspolečenská vložka - setkání s místními, zejména Jiřím F.(RŽ)